Srpen 2011

Once upon a time

29. srpna 2011 v 17:21
-Můj notebook odešel do notebookového nebe. Myslím, že teď už nadobro.¨
-Začla jsem se učit korejsky.
-Moje závislost na cole se vrátila-myslím, že už se ji nikdy nezbavím.
-Byla jsem na Ostravském-Harajuku-Předškolním-sraze -Bylo to skvělé.
-Poslední dobou mám neodbytnou potřebu zachraňovat všechno živé kolem.



-Jsem zničená. Cítím se vážně špatně. Mám před sebou velké rozhodnutí. Vím, že to dramatizuji, ale to nemění nic na tom jak se cítím. Střídají se u mě záchvaty smíchu a pláče. Chce se mi zvracet. Chci usnout a neprobudit se aspoň pár dní. Nechat si to projít hlavou. Potřebovala bych trochu času, ale já ho nemám. Zítra se musím rozhodnout. Potřebuji, aby mi někdo vlepil facku, aby mi řekl, že blbnu, že se mám uklidnit, že je to jednoduché. Kde jste, když vás člověk potřebuje??? Sakra lidi, řeknětě mi někdo ať se uklidním, vbážně to teď potřebuji!

Tell me. I will not tell anyone

24. srpna 2011 v 20:15 Melodie mého života
Když je toho prostě moc a já už nemůžu poslouchat normální hudbu, tak si pustím beaty. Možná je to divné, protože plno lidí právě z tzv. tuc tuc hudby bolí hlava a pustí si nějakou pěknou pomalou písničku. Jenomže každá pomalá pěkná písničká má text a ten text většinou má příběh, protože to většinou pomalé pěkné písničky dělávají, že mají nějaký velmi důležitý, smutný, nutný-k-zamyšlení příběh. A to já nechci potřebuju něco, co mě dostane do stavu, ve kterém vypnu a nepřemýšlím. Vím, že i tyto songy občas mívají přiběhy a texty- třeba právě tato - Example - Changed the way you kiss me


Benny Benassi - Satisfaction (club Mix)


Už jsi někdy cítila motýlky v břiše? Ne, Já jsem vegetarián.

22. srpna 2011 v 19:03
Mám sen, že se jednou probudím s křídly...

Tak a teď normálně. Dlouho jsem uvažovala a v tomto případě ještě dlouho uvažovat budu, ale stejně to nakonec udělám. Ještě nevím co, kdy a kam, ale nechám se tetovat. A kdybych se dneska probudila s tím, že to bude teď, tak bych si na zádech nechala uděla motýlí křídla, protože létat můžu i bez křídel, ale s nimi ten pocit bude napořád.




Není to přímo ono, ale jen pro představu.
A taky bych chtěla další piercing. Teda chtěla bych rovnou 4 microdermaly (tzv. Microdermal piercing) pod klíční kosti. Byla jsem rozhodnuta, že tam půjdu jen co si našetří 3 a půl tisíce, ale zaprvé nemůžu najít žádný salón v Ostravě, který by microdermaly dělal. a za driúhé jsem viděla jak se aplikoují a myslím, že buď tam budu křičet a brečet bolestí a možná toho muže kousnu a nebo se na něj rovnou vyzvarcím. Proč zrovná já jsme musela zdědit strach z krve? Uvažuji tedy o lokální anestezii, ale to je minimálně 500 navíc a ještě jízdenka do Prahy a k tomu to nějak vysvětlit rodičům. Je pravda, že jsem byla ochotna všechno tohle podstopit. Být zase doma za tu špatnou. Všechny ty pohledy rodiny a díra v peněžence, ale prostě jsem srab s nízkým prahem bolesti.



Když jsem naštvaná, nakupuji.

21. srpna 2011 v 18:02 Fashion

Nakupovala jsem zhruba týden - mezi advíkem a dovolenou jsem měla čas- lépe řečeno jsem měla plno volného času. Moje dvě nejlepčejší kámošky se nějak neozývaly, a abych pravdu řekla, já je taky nekontaktovala. Asi jsem potřebovala být chvíli sama. Občas jsem zašla na nějakou akci. Občas jsem si četla, nebo koukala na doramata. Občas jsem dělala všechno, abych nemusela být droma, dřív než musím. A jednou jsem se domluvila s kamarádkou, na kteoru jsem čekala hodinu a půl, a pak jsem naštvaně odešla s kreditkou v kapse a nakoupila všechno možné.
(btw. to šedé nerozluštitelné v pravo je svetr z Lindexu, a tak šedě a nerozluštitelně vypadá i na člověku :D )


Plavky a boty k moři. (boty se rozpadli hned druhý den)
Vidíte tu sovu? Já mám sovu a jsem happy.


Moje první a druhé oversized tričko z Pull and Bear ještě z Prahy
a kousek vějíře z Japashopu.






A na konec něco, co jsme si koupila včera a úplně to miluji.

Ahoj

20. srpna 2011 v 10:48 Fabian
Jsem zpátky z dovolené. Jsem opálená. Solí mi slezla petrolejová barva z vlasů. Mám rozbité koleno. A jeden celý den Jsem proležela(a nejen to), protože jsem dostala úžeh či-co-to-bylo. Ale jinak to bylo woooooow. Tak to by bylo k dovolené teď zpět do Ostravy.

Nový blog zakládat nebudu. Rozhodla jsem se tak, protože se tak hrozně bojím, že udělám ( v angličtině) chybu, že nejsem schopna napsat vůbec nic. Já vím. Já vím....

Ale nějaké změny přece jenom jsou. Protože si myslím, že člověk se pořád mění (nejen vzhedově ale i názorově) a člověk v mém věku je v tom tak stopadesátkrát rychlejší, tak jsem promazala některé mé staré články (většinou o ničem :D). Myslím si, že jsem už někdo jiný, než ta osoba, co před lety založila blog. Trochu jsem zase pozbila své naivity. Změnila názory na krásu/módu/ideály. Taky se mi změnily priority.

:D:D:D:D:D Teď to zní hrozné wuuuuuuu, ale zas taková pecka to není :D
Jsem ráda zpátky. :)